Spoluzavinění je jedním z právních institutů v českém právním řádu, který může být uplatněn při posuzování zavinění u různých právních vztahů. Spoluzavinění spočívá v tom, že poškozený, který utrpěl škodu v důsledku nějaké události, může být částečně odpovědný za vznik této škody. Tento institut se často používá v případech dopravních nehod.
U dopravních nehod se spoluzavinění týká především řidičů, kteří způsobili nehodu. Pokud způsobí dopravní nehodu řidič A, ale řidič B k této nehodě nebo k horším následkům nehody přispěje svým chováním, může být považován za spoluviníka. Například, pokud řidič A poruší předepsanou rychlost a řidič B nedá přednost v jízdě, může být považován za spoluviníka a může být extrémně důležité posoudit, zdali je na vině ten či onen. K tomu se zpravidla využívá soudních znalců, kteří však také nejsou vždy bezchybní.
Pro poškozeného má spoluzavinění značný dopad na nárok na odškodnění. Pokud je poškozený částečně vinen, jeho nárok na odškodnění může být omezen nebo úplně vyloučen. V případě, že je poškozený zcela odpovědný za vznik škody, nemá nárok na odškodnění vůbec.
Pokud je poškozený spoluviníkem, výše jeho nároku na odškodnění se snižuje v souladu s mírou jeho spoluzavinění. To znamená, že pokud je poškozený spoluvinen z 50%, jeho nárok na odškodnění bude snížen o polovinu.
Vždy je však významné posoudit tzv. dominantní příčinu.
Je třeba si uvědomit, že spoluzavinění je posuzováno individuálně v každém konkrétním případě a závisí na konkrétních okolnostech. Například, pokud se poškozený neúmyslně dopustil nějakého porušení předpisů, ale zároveň byl vystaven nebezpečí, které nemohl předvídat nebo ovlivnit, může být spoluzavinění vyloučeno, stejně jako když je spoluzavinění zanedbatelného rázu.
Spoluzavinění je však velmi složitá problematika a jeho posouzení vyžaduje odborné právní znalosti.
Když dojde k dopravní nehodě a dojde k určení viny, může se stát, že poškozený bude označen jako spoluviník. To se obvykle stává v případech, kdy poškozený nebyl dostatečně opatrný a neplnil své povinnosti, např. pokud nedodržel dopravní předpisy, neohlídal se, nebo nezajistil své vlastní zdraví a bezpečnost.
Je tedy důležité, aby se poškozený snažil minimalizovat svou zodpovědnost za nehodu, např. tím, že dodržuje dopravní předpisy a dbá na bezpečnost v silničním provozu a pokud již k nehodě dojde, je třeba vyhledat odbornou právní pomoc. Pokud se však stane obětí nehody, měl by být informován o svých právech a možnostech, jak si může zajistit adekvátní náhradu škody. Policejní orgán má povinnost předat poškozenému informace na odborníky z dané oblasti, a to i bez vyžádání poškozeným.