Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2091/2020, ze dne 29. 6. 2022
I. Majetkové poměry škůdce coby kritérium stanovení náhrady nemajetkové újmy dle § 2959 o. z. je nezbytné vnímat toliko jako výjimečný nástroj zmírnění přílišné tvrdosti zákona. Kritérium zkoumání majetkových poměrů škůdce nesmí být chápáno tak, že je přímá úměrnost mezi rozsahem majetku škůdce a výší náhrady. Majetkové poměry nepředstavují okolnost významnou pro strádání poškozeného. Právo na soukromí a rodinný život sekundární oběti je funkčně vyšší hodnotou než právo na ochranu majetku škůdce. Hájení ekonomických zájmů škůdce by mohlo pozůstalým vzniklou újmu ještě prohloubit. Jde tedy pouze o určitý korektiv sloužící k eliminaci neúnosně vysokých nároků na náhradu nemajetkové újmy.
Tím spíše to platí u usmrcení osoby blízké při dopravní nehodě, neboť systém povinného smluvního pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel založený zákonem č. 168/1999 Sb. zajišťuje poškozenému přímý nárok na pojistné plnění v rozsahu, v němž za újmu odpovídá provozovatel či řidič vozidla. I ten je pojištěním odpovědnosti chráněn, neboť má podle zákona právo, aby újmu jím způsobenou nahradil za něj poškozenému pojistitel; tento typ pojištění je tedy svým způsobem i zajištěním dostatečného majetkového stavu škůdce. Případná okolnost, že škůdce způsobem jízdy či jiným chováním založil důvod, aby vůči němu pojistitel odpovědnosti uplatnil postižní nárok, je výjimečnou okolností, která nemůže jít k tíži poškozeného v tom smyslu, že by výše plnění byla nižší právě s přihlédnutím k majetkovým poměrům škůdce.
Nehrají-li majetkové poměry škůdce zásadně roli při odstupňování výše náhrady, je pro její výši nerozhodné, zda je povinna ji hradit fyzická nebo právnická osoba či pojišťovna.
II. Při stanovení výše náhrady za usmrcení osoby blízké (§ 2959 o. z.) je třeba vzít v úvahu všechny prokázané okolnosti dokreslující vztah pozůstalé osoby a zemřelého, jakož i obtíže, útrapy a omezení, která pozůstalému úmrtí osoby blízké přineslo, aniž by se žalobce domáhal zvýšení náhrady z určitého důvodu o nějakou k němu se vztahující konkrétní částku. Úprava obsažená v § 2959 o. z. je komplexní a pokrývá všechny projevy ztráty osoby blízké pro pozůstalé a všechny dopady do jejich nemajetkové sféry, a to včetně zásahu do základního lidského práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů. Jinak řečeno, všechna hlediska a kritéria rozhodná pro náhradu újmy v důsledku úmrtí osoby blízké musí být zohledněna v rámci náhrady stanovené podle § 2959 o. z. (nelze je uplatňovat jako samostatný nárok), přičemž okolnost prohlubující duševní strádání je způsobilým důvodem pro navýšení náhrady této nemajetkové újmy. Takovou okolností nepochybně je i nutnost převzít péči o nezletilá vnoučata, která zcela osiřela.
III. Ustanovení § 2960 o. z. upravuje náhradu nákladů spojených s potřebnou péčí o osobu, jejíž zdraví je v důsledku škodní události poškozeno. Na základě tohoto ustanovení tak nelze v případě smrti osoby blízké přiznat osobě, která pečuje o nezletilé děti zemřelé osoby, náhradu nákladů na péči o nezletilé. Takovou situaci řeší jiná zákonná ustanovení.
Co to znamená?
Pojišťovny velmi rády v situaci, kdy existoval postižní nárok pojišťovny vůči pachateli trestného činu, na základě jehož počínání došlo ke vzniku vysoké škody, uplatňovaly modifikační korektiv, kdy bylo při stanovení výše náhrady škody třeba přihlédnout k majetkové situaci dlužníka (pachatele) a podle toho ji případně snížit, aby tyto nároky nebyly pro něho likvidační.
Takový postup pojišťoven vyplýval z judikatury, kterou soudy dovodily dříve a pochopitelně nedomyslely následky, čehož se ziskuchtivé pojišťovny okamžitě chopily, názor soudu překroutily a snažily se tak dosahovat vyšších zisků na úkor poškozených, kteří u nich uplatňovaly nároky.
Je potřeba znát judikaturu, aby bylo možné efektivně hájit práva klientů!