Category Ze světa práva

Spoluzavinění je jedním z právních institutů v českém právním řádu, který může být uplatněn při posuzování zavinění u různých právních vztahů. Spoluzavinění spočívá v tom, že poškozený, který utrpěl škodu v důsledku nějaké události, může být částečně odpovědný za vznik této škody. Tento institut se často používá v případech dopravních nehod.

U dopravních nehod se spoluzavinění týká především řidičů, kteří způsobili nehodu. Pokud způsobí dopravní nehodu řidič A, ale řidič B k této nehodě nebo k horším následkům nehody přispěje svým chováním, může být považován za spoluviníka. Například, pokud řidič A poruší předepsanou rychlost a řidič B nedá přednost v jízdě, může být považován za spoluviníka a může být extrémně důležité posoudit, zdali je na vině ten či onen. K tomu se zpravidla využívá soudních znalců, kteří však také nejsou vždy bezchybní.

Pro poškozeného má spoluzavinění značný dopad na nárok na odškodnění. Pokud je poškozený částečně vinen, jeho nárok na odškodnění může být omezen nebo úplně vyloučen. V případě, že je poškozený zcela odpovědný za vznik škody, nemá nárok na odškodnění vůbec.

Pokud je poškozený spoluviníkem, výše jeho nároku na odškodnění se snižuje v souladu s mírou jeho spoluzavinění. To znamená, že pokud je poškozený spoluvinen z 50%, jeho nárok na odškodnění bude snížen o polovinu.

Vždy je však významné posoudit tzv. dominantní příčinu.

Je třeba si uvědomit, že spoluzavinění je posuzováno individuálně v každém konkrétním případě a závisí na konkrétních okolnostech. Například, pokud se poškozený neúmyslně dopustil nějakého porušení předpisů, ale zároveň byl vystaven nebezpečí, které nemohl předvídat nebo ovlivnit, může být spoluzavinění vyloučeno, stejně jako když je spoluzavinění zanedbatelného rázu.

Spoluzavinění je však velmi složitá problematika a jeho posouzení vyžaduje odborné právní znalosti.

Když dojde k dopravní nehodě a dojde k určení viny, může se stát, že poškozený bude označen jako spoluviník. To se obvykle stává v případech, kdy poškozený nebyl dostatečně opatrný a neplnil své povinnosti, např. pokud nedodržel dopravní předpisy, neohlídal se, nebo nezajistil své vlastní zdraví a bezpečnost.

Je tedy důležité, aby se poškozený snažil minimalizovat svou zodpovědnost za nehodu, např. tím, že dodržuje dopravní předpisy a dbá na bezpečnost v silničním provozu a pokud již k nehodě dojde, je třeba vyhledat odbornou právní pomoc. Pokud se však stane obětí nehody, měl by být informován o svých právech a možnostech, jak si může zajistit adekvátní náhradu škody. Policejní orgán má povinnost předat poškozenému informace na odborníky z dané oblasti, a to i bez vyžádání poškozeným.

Ztráta blízké osoby je jednou z nejtěžších životních událostí, kterým můžeme čelit. Kromě silné emocionální zátěže se s takovou situací často pojí také řada formálních a povinností, které mohou být velmi obtížné a stresující. Pokud se rozhodnete pro pomoc advokáta, můžete se vyhnout stresu z formálností a povinností a věnovat se procesu smysluplného smiřování s vaší ztrátou.

Jedním z prvních kroků, kterým se musíte vypořádat, je sestavení soupisu majetku zesnulého, který bude sloužit jako základ pro dědické řízení. Tento soupis obsahuje majetek zesnulého, jako jsou nemovitosti, automobily, bankovní účty, cenné papíry, dluhy a další majetek. Advokát se vám může pomoci sestavit soupis majetku a zajistit, aby byl předán notáři správně, bude také nutné kontaktovat pojišťovacího makléře, pokud zemřelý s nějakým spolupracoval, aby si pozůstalí učinili přehled o pojistkách zemřelého.

Pokud zesnulý nezanechal platnou závěť, bude dědické řízení řešit notář podle ustanovení občanského zákoníku. Advokát může předložit vaše nároky na dědictví a zastupovat vás v průběhu řízení. Pokud se v rodině vyskytují spory ohledně dědictví, advokát vám může pomoci se s nimi vypořádat a zabránit potenciálním konfliktům.

V případě, že byla smrt způsobena trestným činem, tedy i nedbalostním – při dopravní nehodě, může být nutné účastnit se trestního řízení. Advokát může vést vaši obhajobu a zajistit, aby vaše práva byla dodržována. Pokud jste se stali obětí trestného činu, může vám advokát pomoci se snažit o náhradu škody a další náhrady. Vše však záleží na individuálním posouzení Vaší situace.

Advokát může také pomoci s úhradou pohřbu a s dalšími otázkami spojenými se ztrátou blízké osoby, jako je například nárok na výživné nebo dětský přídavek, pokud byl zesnulý osoba, která se o ně dříve starala.

Závěrem je důležité si uvědomit, že po ztrátě blízké osoby není nutné se vypořádávat s všemi formálnostmi a povinnostmi sami. Je také důležité, aby si lidé v této situaci nekladli příliš vysoké nároky na sebe a nedávali si přílišný časový tlak na to, aby se s touto ztrátou dokázali vyrovnat. Ztráta blízké osoby může být velmi emocionálně náročná a je důležité dovolit si čas na prožití smutku a vypořádání se s tímto traumatickým zážitkem. Lidé by si měli najít podporu v rodině a přátelích a případně se poradit s odborníkem, například psychologem či psychoterapeutem. Můžeme Vám na některé předat kontakt.

Zároveň je dobré věnovat pozornost i praktickým záležitostem spojeným se ztrátou blízké osoby, jako je například zajištění dědictví a plnění závazků, které zemřelý měl. V této situaci můžeme taktéž pomoci, abyste si mohli ve věcech udělat jasno.

V každém případě je důležité si uvědomit, že vyrovnání se se ztrátou blízké osoby je individuální proces, který si každý prochází vlastním způsobem. Lidé by si proto neměli srovnávat své prožitky se zkušenostmi jiných a měli by si dovolit prožít smutek a zároveň hledat podporu a pomoc v okolí.

Za návštěvu u nás v souvislosti se shora uvedeným nic nedáte, je totiž zdarma. To je to nejmenší, co pro vás v této tíživé situaci můžeme udělat.

Zajímají Vás nároky v případě smrti?

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2091/2020, ze dne 29. 6. 2022

I. Majetkové poměry škůdce coby kritérium stanovení náhrady nemajetkové újmy dle § 2959 o. z. je nezbytné vnímat toliko jako výjimečný nástroj zmírnění přílišné tvrdosti zákona. Kritérium zkoumání majetkových poměrů škůdce nesmí být chápáno tak, že je přímá úměrnost mezi rozsahem majetku škůdce a výší náhrady. Majetkové poměry nepředstavují okolnost významnou pro strádání poškozeného. Právo na soukromí a rodinný život sekundární oběti je funkčně vyšší hodnotou než právo na ochranu majetku škůdce. Hájení ekonomických zájmů škůdce by mohlo pozůstalým vzniklou újmu ještě prohloubit. Jde tedy pouze o určitý korektiv sloužící k eliminaci neúnosně vysokých nároků na náhradu nemajetkové újmy.

Tím spíše to platí u usmrcení osoby blízké při dopravní nehodě, neboť systém povinného smluvního pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel založený zákonem č. 168/1999 Sb. zajišťuje poškozenému přímý nárok na pojistné plnění v rozsahu, v němž za újmu odpovídá provozovatel či řidič vozidla. I ten je pojištěním odpovědnosti chráněn, neboť má podle zákona právo, aby újmu jím způsobenou nahradil za něj poškozenému pojistitel; tento typ pojištění je tedy svým způsobem i zajištěním dostatečného majetkového stavu škůdce. Případná okolnost, že škůdce způsobem jízdy či jiným chováním založil důvod, aby vůči němu pojistitel odpovědnosti uplatnil postižní nárok, je výjimečnou okolností, která nemůže jít k tíži poškozeného v tom smyslu, že by výše plnění byla nižší právě s přihlédnutím k majetkovým poměrům škůdce.

Nehrají-li majetkové poměry škůdce zásadně roli při odstupňování výše náhrady, je pro její výši nerozhodné, zda je povinna ji hradit fyzická nebo právnická osoba či pojišťovna.

II. Při stanovení výše náhrady za usmrcení osoby blízké (§ 2959 o. z.) je třeba vzít v úvahu všechny prokázané okolnosti dokreslující vztah pozůstalé osoby a zemřelého, jakož i obtíže, útrapy a omezení, která pozůstalému úmrtí osoby blízké přineslo, aniž by se žalobce domáhal zvýšení náhrady z určitého důvodu o nějakou k němu se vztahující konkrétní částku. Úprava obsažená v § 2959 o. z. je komplexní a pokrývá všechny projevy ztráty osoby blízké pro pozůstalé a všechny dopady do jejich nemajetkové sféry, a to včetně zásahu do základního lidského práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů. Jinak řečeno, všechna hlediska a kritéria rozhodná pro náhradu újmy v důsledku úmrtí osoby blízké musí být zohledněna v rámci náhrady stanovené podle § 2959 o. z. (nelze je uplatňovat jako samostatný nárok), přičemž okolnost prohlubující duševní strádání je způsobilým důvodem pro navýšení náhrady této nemajetkové újmy. Takovou okolností nepochybně je i nutnost převzít péči o nezletilá vnoučata, která zcela osiřela.

III. Ustanovení § 2960 o. z. upravuje náhradu nákladů spojených s potřebnou péčí o osobu, jejíž zdraví je v důsledku škodní události poškozeno. Na základě tohoto ustanovení tak nelze v případě smrti osoby blízké přiznat osobě, která pečuje o nezletilé děti zemřelé osoby, náhradu nákladů na péči o nezletilé. Takovou situaci řeší jiná zákonná ustanovení.

Co to znamená?

Pojišťovny velmi rády v situaci, kdy existoval postižní nárok pojišťovny vůči pachateli trestného činu, na základě jehož počínání došlo ke vzniku vysoké škody, uplatňovaly modifikační korektiv, kdy bylo při stanovení výše náhrady škody třeba přihlédnout k majetkové situaci dlužníka (pachatele) a podle toho ji případně snížit, aby tyto nároky nebyly pro něho likvidační.

Takový postup pojišťoven vyplýval z judikatury, kterou soudy dovodily dříve a pochopitelně nedomyslely následky, čehož se ziskuchtivé pojišťovny okamžitě chopily, názor soudu překroutily a snažily se tak dosahovat vyšších zisků na úkor poškozených, kteří u nich uplatňovaly nároky.

Je potřeba znát judikaturu, aby bylo možné efektivně hájit práva klientů!

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2126/2020, ze dne 11. 8. 2022 zamíchalo představami žalobce v dotčeném řízení, jelikož tramvajový nástupní ostrůvek je součástí dráhy podle zákona o drahách a není součástí pozemní komunikace podle zákona o pozemních komunikacích. Z toho vyplývá, že povinnost zajistit údržbu dráhy a všech staveb, které jsou její součástí, má vlastník dráhy. Pokud osoba utrpí újmu, jako například uklouzne na tramvajovém nástupním ostrůvku, je třeba posoudit povinnost k náhradě újmy podle ustanovení občanského zákoníku o obecné odpovědnosti za újmu, a nikoli podle zákona o pozemních komunikacích, který upravuje objektivní odpovědnost vlastníků komunikací za škodu způsobenou závadami ve sjízdnosti nebo schůdnosti. V daném případě se nepodařilo prokázat, že by žalovaný zanedbal zimní údržbu ostrůvku, a tedy nebyl porušen předpoklad odpovědnosti za škodu. Kromě toho se neprokázalo, že by provozovatel tramvaje nebo jiného dopravního prostředku byl odpovědný za škodu, protože k pádu osoby došlo bez jakéhokoliv působení dopravního prostředku.

Tramvajový nástupní ostrůvek je součástí dráhy ve smyslu zákona o drahách, nikoliv součástí ani příslušenstvím dálnice, silnice nebo místní komunikace, jak to vylučuje zákon o pozemních komunikacích. Jde o stavbu dráhy, která není součástí pozemku, je tedy samostatnou věcí. Povinnost zajistit údržbu dráhy, včetně všech staveb, které jsou její součástí, má vlastník dráhy. Povinnost k náhradě újmy, která osobě vznikla uklouznutím na tramvajovém nástupním ostrůvku, je pak třeba posuzovat podle ustanovení občanského zákoníku o obecné odpovědnosti za újmu, když zákon o drahách neobsahuje speciální právní úpravu náhrady újmy, a nikoli v režimu zákona o pozemních komunikacích, který ukládá objektivní odpovědnost za újmu způsobenou závadami ve sjízdnosti či schůdnosti vlastníkům komunikací, kterými však dráhy (ani její součásti) nejsou. V dané věci se žalobci nepodařilo prokázat, že by žalovaný zanedbal zimní údržbu ostrůvku v čase škodní události a tím porušil svoji právní povinnost vyplývající z § 20 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Naopak bylo prokázáno, že ostrůvek byl ošetřen posypovou solí. Chybí tak zde jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu, kterým je porušení právní povinnosti. Odpovědnost žalovaného pak nelze založit ani z hlediska právní úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravy či vyjmenovaného dopravního prostředku. Ke škodní události žalobce došlo na zastávce po vystoupení žalobce z tramvaje na konci ostrůvku v místě, kam chůzí došel a kde se ostrůvek svažuje k přechodu pro chodce. Jelikož k pádu žalobce došlo bez jakéhokoliv působení dopravního prostředku, ať již vlivem jeho pohybu, konstrukčního prvku či jakéhokoliv jeho projevu, je vyloučena odpovědnost žalovaného jakožto provozovatele tramvaje za škodu ve smyslu § 427 a § 428 obč. zák., neboť škodní událost žalobce nebyla vyvolaná zvláštní povahou provozu tramvaje. Za škodu vzniklou cestujícímu při vystupování ze silničního dopravního prostředku odpovídá dopravce ve smyslu ustanovení § 311 občanského zákoníku z r. 1964 v původním znění [§ 764 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 1992] podle ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků, tj. podle § 427 a násl. obč. zák. (srov. R 35/1980 Sb. rozh. obč.). Také škodu vzniklou cestujícímu uklouznutím na schůdkách železničního vagónu lze posoudit jako škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu železnice (srov. R 30/1979 Sb. rozh. obč.). Avšak nejde o provoz dopravního prostředku u škody utrpěné pádem na zasněženém nástupišti či zledovatělé silnici po vystoupení z vlaku, resp. autobusu (srov. R 60/1957 Sb. rozh. obč.z.)

Znamená to, že pokud poškozený uklouzne vlivem špatné schůdnosti na nástupním ostrůvku tramvaje, je třeba žalovat provozovatele dráhy, nikoliv vlastníka silnice v rámci které byl ostrůvek vystavěn. Pakliže nástupní ostrůvek však vystavěn nebyl a do tramvaje vchází poškozený přes silnici, byť s vyznačeným nástupištěm, žalovaný pak je správně vlastník silnice.